neděle 28. června 2015
pátek 19. června 2015
středa 17. června 2015
Postproces, retuš
Rozhodla jsem se umožnit všem zvědavcům trochu nakouknout pod pokličku své práce a odhalit proměny fotografií před a po :) Podívejte se, co umí kouzla a čáry grafiky:
A na závěr jedno úpravové video, které jsem dala dohromady už před dvěma lety :) Možná bych ho měla také aktualizovat :D
A na závěr jedno úpravové video, které jsem dala dohromady už před dvěma lety :) Možná bych ho měla také aktualizovat :D
úterý 9. června 2015
OAFF 2015
Tak jsem zpátky z Českého Krumlova a chci se podělit o zážitky z festivalu OAFF! Píši ještě začerstva, než se ve mně dojmy rozleží, ať je to co nejautentičtější :)
Cesta nám nepřála. Vlakové spojení mělo výluku a chtělo se po nás, abychom hledali autobusové nádraží v časovém presu. Přiznám se (ve vší tajnosti!), že mě nepromyšlené a nepřipravené cestování hluboce stresuje, tudíž když jsme konečně do Krumlova dorazili, byla jsem rozložená na součástky a jak fyzicky, tak psychicky vyčerpaná. To samo o sobě příliš nepřálo tomu, aby se víkend vyvinul v radostnou událost plnou focení. Ale možná to bylo právě to, co mě druhý den vedlo naprosto jasně někam, kde jsem mohla trochu zvrhle sledovat nepohodlí ostatních - na místo konání přednášky a ukázek svazování - SHIBARI s riggerkou Ednou.
Bondage, tolik oblíbená záležitost jak ve světě fotografickém, tak v tom nejvíce intimním, je už nějakou dobu dost populární. Sama jsem se věnovala studii uzlů už na střední škole. Díky přednášce teď ale vím, jak se vázací umění dostalo z válek až do mnoha postelí a proč lidé stále více k intimitě absolutního odevzdání unikají.
Celou tuto záležitost v Ukradené galerii zaštiťoval bodymod salon HELL, který poskytl i tzv. "freak modelky" všem fotografům volně k použití. Stejně tak bylo možné fotit i přímo průběh vázání.
Hlavní náplní pro mě mělo být představení mé práce (a práce mých mladých souputníků na fotografickém poli) na galavečeru v Městském divadle. Byl skvělý zážitek vidět své práce na obrovském plátně, promítané před zraky tolika lidí. Jestli mě něco může pohánět dál, jsou to přesně chvíle jako tyto.
Představení bylo součástí mého místečka v projektu AORT a spolu s námi zde práce prezentovali i naši sousedé ze Slovenského Art Magazínu, kteří také vložili energii do propagace mladých a nadějných fotografů.
Zodpovědně tématu letošního festivalu, jímž byla závislost, jsem si nemohla nechat ujít "tu moji" a tak se zážitky prolévaly Budějovickým pivem a také tím zcela lokálním - Eggenbergem :)
A co ještě mě zaujalo? Ptáci! Neskutečně drzí a ochočení ptáci!
Celkové bohaté pojetí programu festivalu mě donutilo přemýšlet nad jednotlivými fotografickými disciplínami. Na toto téma jsem dělala bakalářskou práci, v podstatě šlo přesně o takové "volné workshopy", na nichž byl celý OAFF založený. Jednoduše jsem díky tomu pochopila, jak rozmanité podmínky pro každý obor fotografie potřebujeme a že není možné zvládat všechno skvěle. Fotograf portrétů třeba nikdy nedojde poznání, kolik práce je třeba pro krajinářskou fotku a reportážní zas nenajde půvab v aktech, když se o ně jednou či dvakrát pokusí. Důležité ale je, že ani jeden fotografický obor není ostatním nadřazený - na OAFF to bylo vidět víc, než kde jinde. Neexistuje člověk, který zvládá všechno dobře. Existují jen špatní a dobří fotografové toho, co si zvolili. Můžete mít všechny pokusy o street foto rozmazané a tmavé, i když v ateliéru podáváte skvělé výsledky a nic to na tom nemění. Jen je potřeba si za tím "svým" stát, vzdělávat se, zkoušet a nezanevřít. Nevyhýbat se focení, které nám tak uplně nejde, ale nenechávat si za něj platit. Znát sám sebe a svůj styl a ten vědomě nabízet ostatním a rozvíjet. Tímto uzavírám velkou kapitolu toho, kdy jsem chtěla zvládat všechno perfektně a téměř výhradně se hodlám věnovat spojení výtvarné fotografie, grafiky, manipulace a hlavnímu tématu - lidem a jejich pocitům.
A na závěr ještě jeden poznatek z fotoprostředí - Neříkejte nikdy žádnému fotografovi, že chcete, aby Vám nafotil "jen obyčejné fotky". Strávili jsme léta studiem, četbou knih a článků a utratili jsme desetitisíce za vybavení, aby naše fotky nebyly OBYČEJNÉ. Dopřejte nám to.
Cesta nám nepřála. Vlakové spojení mělo výluku a chtělo se po nás, abychom hledali autobusové nádraží v časovém presu. Přiznám se (ve vší tajnosti!), že mě nepromyšlené a nepřipravené cestování hluboce stresuje, tudíž když jsme konečně do Krumlova dorazili, byla jsem rozložená na součástky a jak fyzicky, tak psychicky vyčerpaná. To samo o sobě příliš nepřálo tomu, aby se víkend vyvinul v radostnou událost plnou focení. Ale možná to bylo právě to, co mě druhý den vedlo naprosto jasně někam, kde jsem mohla trochu zvrhle sledovat nepohodlí ostatních - na místo konání přednášky a ukázek svazování - SHIBARI s riggerkou Ednou.
Bondage, tolik oblíbená záležitost jak ve světě fotografickém, tak v tom nejvíce intimním, je už nějakou dobu dost populární. Sama jsem se věnovala studii uzlů už na střední škole. Díky přednášce teď ale vím, jak se vázací umění dostalo z válek až do mnoha postelí a proč lidé stále více k intimitě absolutního odevzdání unikají.
Celou tuto záležitost v Ukradené galerii zaštiťoval bodymod salon HELL, který poskytl i tzv. "freak modelky" všem fotografům volně k použití. Stejně tak bylo možné fotit i přímo průběh vázání.
Hlavní náplní pro mě mělo být představení mé práce (a práce mých mladých souputníků na fotografickém poli) na galavečeru v Městském divadle. Byl skvělý zážitek vidět své práce na obrovském plátně, promítané před zraky tolika lidí. Jestli mě něco může pohánět dál, jsou to přesně chvíle jako tyto.
Představení bylo součástí mého místečka v projektu AORT a spolu s námi zde práce prezentovali i naši sousedé ze Slovenského Art Magazínu, kteří také vložili energii do propagace mladých a nadějných fotografů.
Zodpovědně tématu letošního festivalu, jímž byla závislost, jsem si nemohla nechat ujít "tu moji" a tak se zážitky prolévaly Budějovickým pivem a také tím zcela lokálním - Eggenbergem :)
A co ještě mě zaujalo? Ptáci! Neskutečně drzí a ochočení ptáci!
Celkové bohaté pojetí programu festivalu mě donutilo přemýšlet nad jednotlivými fotografickými disciplínami. Na toto téma jsem dělala bakalářskou práci, v podstatě šlo přesně o takové "volné workshopy", na nichž byl celý OAFF založený. Jednoduše jsem díky tomu pochopila, jak rozmanité podmínky pro každý obor fotografie potřebujeme a že není možné zvládat všechno skvěle. Fotograf portrétů třeba nikdy nedojde poznání, kolik práce je třeba pro krajinářskou fotku a reportážní zas nenajde půvab v aktech, když se o ně jednou či dvakrát pokusí. Důležité ale je, že ani jeden fotografický obor není ostatním nadřazený - na OAFF to bylo vidět víc, než kde jinde. Neexistuje člověk, který zvládá všechno dobře. Existují jen špatní a dobří fotografové toho, co si zvolili. Můžete mít všechny pokusy o street foto rozmazané a tmavé, i když v ateliéru podáváte skvělé výsledky a nic to na tom nemění. Jen je potřeba si za tím "svým" stát, vzdělávat se, zkoušet a nezanevřít. Nevyhýbat se focení, které nám tak uplně nejde, ale nenechávat si za něj platit. Znát sám sebe a svůj styl a ten vědomě nabízet ostatním a rozvíjet. Tímto uzavírám velkou kapitolu toho, kdy jsem chtěla zvládat všechno perfektně a téměř výhradně se hodlám věnovat spojení výtvarné fotografie, grafiky, manipulace a hlavnímu tématu - lidem a jejich pocitům.
A na závěr ještě jeden poznatek z fotoprostředí - Neříkejte nikdy žádnému fotografovi, že chcete, aby Vám nafotil "jen obyčejné fotky". Strávili jsme léta studiem, četbou knih a článků a utratili jsme desetitisíce za vybavení, aby naše fotky nebyly OBYČEJNÉ. Dopřejte nám to.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)